Osobní stránky slezského básníka Davida Bátora

NĚCO O MĚ

Medailon
David Bátor (1974)
Básník, textař, publicista, invalidní důchodce, zakladatel a organizátor literárně-hudebního festivalu Branský Literární Festival, zakladatel a organizátor hudebního festivalu BrankaFest. Pracoval v dělnických profesích na Ostravsku a Opavsku. S bratrem Milanem vydával v Opavě literární časopis Nové Břehy.Inicioval i vydání několika básnických almanachů, například k šedesátinám Víta Slívy (Láska nic nezapomíná!) a k padesátinám Petra Hrušky (Přihrávka je mentální kategorie). Publikuje v řadě časopisů, např. Protimluv, Revolver Revue, Weles aj. Vydal sbírky básní Kukly slov (2004) a Světlonoš (2005) s fotografiemi sochařských děl Tomáše Valuška. Další sbírky nesou názvy V kraji dvou židlí (2008), Kreslostroj (2012), Zbuj (2015) Hrubá zeď slova (2016) a zatím poslední Darkovské básně (2018). Publikoval také v antologii ostravské poezie Briketa 1894 - 2013 a v ročence Nejlepší české básně 2016. Jako redaktor připravil (společně s Markem Wolfem z Matice Slezské) do tisku antologii k významnému výročí Petra Bezruče: Jako v nebi, tak i na zemi/ Petr Bezruč 1867 – 2017/ antologie k 150. výročí narození. Napsal i několik textů pro opavské rockové kapely Nekuř toho tygra, Boosta Grande a pro klavíristu Richarda Vaculu. Žije v Brance u Opavy.


Vydané knihy:
Kukly slov (2004)
Světlonoš (2005)
V kraji dvou židlí (2008)
Kreslostroj (2012)
Zbuj (2015)
Hrubá zeď slova (2016)
Darkovské básně (2018)


Darkovské básně recenze recenze recenze zbuj Branský festival-recenze

My Name


Photo of Me

Autorské minimum – seznam vydaných děl David Bátor (*1974 v Opavě)
Almanachy:



Festival básníků 2003 (Olomouc)
Od slova ke slowu (Ratiboř – Opava 2003)
Opava city/poezie v otevřeném prostoru (Opava 2004)
Básníci třetího tisíciletí (Petřvald 2005)
Současná poezie 2005 (Petřvald 2005)
Míň než všechno neberu (Kravaře 2006)
Láska nic nezapomíná! – Vít Slíva 60 let
(Ostrava 2011, jako autor, redaktor i editor)
Ptáci z podzemí (Praha 2013)
Briketa – antologie ostravské poezie 1894 -2013 (Brno 2013)
Pastýři noci (Praha 2014)
Přihrávka je mentální kategorie (Ostrava 2014) – Almanach k padesátinám Petra Hrušky
Rybáři odlivu – almanach české poezie 2015 (Praha)
Nejlepší české básně 2016

Publikační činnost – časopisy a internetová media:
Host (básně, reflexe)
Weles (básně)
Psí Víno (básně)
H_ Aluze (básně)
Protimluv (básně, povídky)
Almanach Wagon (básně)
Tvar (básně)
Nové břehy (články, reflexe)
Revolver Revue (básně)
iLeGaLit (básně)
Vydané knihy:
Kukly slov (Tilia, Šenov u Ostravy - 2004)
Světlonoš (Jantar, Opava - 2005)
V kraji dvou židlí (Perplex, Opava – 2008)
Kreslostroj (Dalibor Malina, Vsetín – 2012)
Zbuj (Postřeh, Hradec nad Moravicí – 2015)
Hrubá zeď slova (Paper Jam, Praha – 2016)
Darkovské básně (Nakladatelství Sursum) 2018

E knihy
Milostné Lastury (Zájezdí – 2012, e – kniha, Praha)
Darkovské básně (Dušan Žárský – Žár, 2015,
e – kniha, Ostrava)


Ukázky básní




JÁMY ZVUKU
/david bátor/
(Inspirováno hudebním zážitkem v Galerii Plato v Ostravě)
KDESI VŠUDE
Vrh zlatého kotouče
Perlivý smích slabik
Tělo není Mysl
Mysl není Tělo
Útržky básní žere vír
Mezi kapkami oceli
Močí cosi na svou podstatu
Kdesi Všude



PITVA TEXTU
Nůžkami hlasů
Stříhají tkáň vět
Na zem padají
Mrtvé kusy slabik
Tiskařská čerň krvácí
Z jejich úst
Pitva Textu započala
A v Nic se obrátilo
Břicho Něčeho
Ve zlatém rouše zánětu


JÁMY ZVUKU
Vidíš ty Jámy Zvuku
Padáš do nich
Za zavřenýma očima
Mluví se tu přes igelit
Zpívá se o O…………
Otvory vypouští plyn
Lidské otvory
Nelidské otvory
Padáš v nich…


STÍNY
Zvuk má Stíny
Vrhají se do dveří
Ve kterých
Tepe světlo


HRANA
Pohladíš dlaní ten smrad
Srst gumy PVC Betonu
Malty Lepidla Acetonu Klihu
Tvůj vlastní prostor rozjede Hrana
Zmizíš za hranicemi vlastní mysli
A z té kyselosti zůstane jen slina na podlaze


PODLAHA
Blesk šlehá do podlahy z mléka
Co tu chci? Kdo jsem? Kam jdu?
Podlaha se vlní tramvajemi
Jediná slabika roztančila vesmír
Podlaha mizí a s ní i sliz myšlenek
Všude mlha jako před zrozením…


DÍTĚ
Copy zvuku
Šplhají přes Dítě
Chytí tě a…
Vyplníš prostor
Hlubokým dechem
A půjdeš si hrát
Vzpomeneš si
Na vlastní Dítě
Kdesi v sobě
Roztlučeš slabiky
Na prapůvodní
Výkřik pralesa


SLABIKY
Někdo rozstřílel všechny Slabiky
Lidský hlas je kokrhá a chrchlá
Potom je úplně všechny vyplivuje
Do rozřezaných žil měsíce
Slabiky slábnou a umírají
Učíme se mluvit znovu – Jinak…


TICHO
Útržky zdání splachuje déšť
Prst strčený do vrat Nicoty
Krčí se v ohni vylité krve
Na co myslíš právě teď?
Možná na Ticho vzpomínek
Vsáknutých do všeho kolem


DECH
Vězíš v Jámách Zvuku
Vibrace žhnou a prší
Jsi jen Dech mimo zdi mysli
V tekoucí krajině úžasu…


NA KONCI
Na konci všeho
Modrá žilka
V Prasklině Času
Dívá se…


VLNĚNÍ
Nejsi tady
Nejsi nikde
Jemné Vlnění
Prochází prostorem
Škrábancem světla
Prochází zvuk
Tak jemný jako Prach
Z přesýpacích hodin
Všech Zemřelých Srdcí


GALERIE PLATO
Tělo se roztáhlo
Do nekonečna
Galerie Plato
Tramvaje stříkají
Svůj zvuk do tkání
Všech Duší a Zdí…
A ty roztahuješ krev
jako oponu ve výkřiku
vlastního srdce


Dopsáno v Brance u Opavy 1 – 9. 5. 2019
PIVLÍN (1991)
/David Bátor/
Věnováno Petru Motýlovi
RÁNO
Slunko ti rajbuje
po ksichtě Vstávej
ty tuhý paznehte
Vstávej a táhni
budovat svět
Štamprle v okně hoří



(rajbovat – hladit, uhlazovat omítku)




PIVLÍN I


Usadil se ti v těle
Démon – tancuje a plive
klubka syčivých slin


Usadil se ti v těle
Démon - jo má tě rád
tvůj kamarád Pivlín



JEŇA

Na fasádě vždycky první
Jeňa z Pustých Jakartic
Pil jako každý druhý
ale nikdy mu nebylo nic
Za to já se v křoví lámal
a štěrk mi v zubech vězel
A cikán zas vedle do zvratků
scal Pak do toho pad a ležel
Jen Jéňa byl někdo Inu Pan
Sekáč od pondělí do pátku




MĚSTO ALBRECHTICE


Noc a Vlci z měsíce
jakýsi Nonstop Jackpot
u hlavní silnice


Ó vyjem a vyjem a vyjem…
Kytara skřípe a vrže jako
poslední větev světa…




MĚSTO ALBRECHTICE II

Že tu byl před lety Tlach a Kiel
a válcovna plechu jsem nevěděl
Ani to že z toho plechu vznikly
časem železárny Bohumín
Nevím nic a slunce je kartáč ocelový
Češe mi krev Hledím z oken
zažloutlé pivnice na ten Boží svět




PIČUS
On píše básně Taky čte
Je to Pičus Řikal jsem ti
Fotbal ho nezajímá
Kunda taky ne
Co s takovým pičusem?
Zastřelit! Zahrabat pod zem!!




HOLČOVICE
Omítají se Holčovice
Dej bacha Je tu léčebna
Skončilo jich tam více
A večer jako nejmladší
Sháním chlast po chalupách
Nikdo neotvírá Nikde nic
Přijdu na cimru a bojím se
Ti kreténi naštěstí už spí
Zavrtám se do smradlavé deky
a usnu




DRUTEK

Drutek hledí na hvězdy
krvavým okem
V noci vypil deset piv
Ráno sotva narovnal
kolena Hned mu na stole
svítí zelená - krásně se odráží po zdech




MILÉC

Miléc Opilec
Ópiléc! Ó Miléc!!
Takhle si zpíval
Poslouchal Scorpions
Dlouhé blondvlasy
Hustý blondvous
Ženu měl rád
A děcka též
Robit se musí
Řekl mi: Běž
Míchačka hučí
A večer zas
pivo a kořalka
A Rašple – Hlas



HYNČICE


V Hynčicích jediná hospoda – dnes není
Umřela? Kdosi ji zabil? Jednou jsem tam
vypil 11 piv a v metalové džísce zvracel jsem
u chaty V Hynčicích už dávno není hospoda
Ale žije tady dál ten starý Dinosauří park



PORNO


Nechápu to Ženatí chlapi
Přitáhnou bečku do chaty
A pustí Porno Kroutím hlavou
Kdyby si tak přivedli baby
A že jich je v okolí hodně - Fuck výběr
Ale oni ne Chlastají a žerou Porno
Jdu si někam číst Jsem asi divný




MÍCHAČKA


Má furt stejný rytmus
Kovová držka ji stejně mele
Cikáni do ní hážou a plivou
A posílají mě… však víte kam
Prý jsem tu moc brzo – Debil
Teprem se míchá Do lesů hledím
Zvedá se mlha jak od úst kouř
Slunce přepadá přes míchačku dolů – asi zvrací…




(teprem – teprve)



SCALENA

Čtrnáctiletá Scalena vyběhne k lesu
Vyhrne sukni a pouští to na zem
Jsem do ní blázen Ale jen tak
O mrdu nic nevím Nechci
Jsem platonicky zamilován
Potom ji na ubytovně kdosi
dlouho mrdá a ona je celá šťastná
Až po tom všem dlouze brečí a tvrdí:
Že je ta největší kráva pod sluncem





(scalena – holčina co příliš často močí a někdy se i …)







CIKÁNKA


Cikánka nejprve pod lešením
Potom večer na ubytovně
Kdosi ji na naší cimře mrská
Stojím u dveří rovně Nemůžu dál
Mám se raději vrátit do hospody?
Smutně přemítám a potom spatřím
rozlité a mrkající hvězdy Jsem
noční sloup v Městě Albrechtice
Noční sloup s krvavými majáky očí
A srdcem roztrženým





(mrská – souloží)




PETR PRDA


Zem je hrdá
Městem kráčí
Petr Prda


Do hospody
zasednem:
Haló! Pivo jen!


Nechápe proč
To tak trvá
Přeje Pivo Všem


Proč ještě někdo
nevymyslel
Pivojem?


Zeptá se mě
V té chvíli dávné
Vyuzené kouřem




BŘIDLIČNÁ

Na náměstí letadlo
Nad mou hlavou padá
Jsem poprvé opilý
Je mi sedmnáct – tradáá!!
Přišli jsme betonovat
Do Kovohutí Břidličná
Tehdy ještě nebyl The Pant
Ta slovutná metalová kapela
Byl rok 1991 a všechno bylo
Tak Šíleně Živé…Krásně Drsné





ČAS MLÁDÍ


Přes den dělat
V noci pít
Čas mládí
Věčný notorik


Přes den dělat
A v noci žít
Čas mladí
Metal Punk a Křik



STARTKY

Panebože Žluté startky
Hodí se do každé party
Poezie co z nich leze
utápí se v noční něze
Zní kytara… harmonika
do piva zas kdosi vzlyká
K nebi pnou se hořké květy
básně z každé cigarety



PIVLÍN II


Jako Lín ve stojaté vodě
močím pomalu na záchodě
Všechno kolem je takové…
zvláštní pusté rozmrdané
Pavučina visí z umyvadla
Vracím se zpět do kouře a piva
Slunce jistě brzy vstane a já
budu zase spát… Anebo v polospánku pracovat






PIVLÍN III


Pivlíne! Pivlíne! Skřítku s čírem na hlavě
Potkal jsem tě v hospodě po nějaké oslavě
Pod žlutou hladinou cigaretového kouře
mhouříme oči na to moře představ za oknem…



Z KAJLOVCA

I ten z Kajlovca
Byl ten tam… Je den
Objímáme se
Řvem na ty lesy okolo!!
Je noc – pustý chrám
Pijem ještě krev měsíce
A vrávoráme do všech stran




UKRAJINA


Poslali mě pro flašku – Jdi! Na!
Jedu Pode mnou kolo Ukrajina
A kolem letí Krajina… Fíííí!!
Louky Kopce Lesy Domy!!



DŘEVOTŘÍSKA


Dřevotříska Dřevo tříská
Asi dveře Zapomněl je kdosi zavřít…
Leze tu zima Stěny tenké
Z dřevotřísky celá ubytovna



LES

Rozježděná cesta má
v dáli Les Do něho
navždy se schovat
A nikdy nevylézt…



PÍSEK

Písek ze Sahary
Nakládáme! Převážíme!
Bude z něho omítka
ve Slezském příjmení



ZELENÁ

Dívám se přes zelenou
a všechno je jinačí
Zelený svět na dně vět
Je v něm i bodláčí
A kouř z cigaret
je náhle loukou…



DOMŮ

Večer autobusem
domů pro prachy
Ležet ožralý
vedle malého bráchy
A Mrzet se Mrzet
Drásat se do krve
vnitřními pařáty



NÁVRAT

Návrat ztraceného syna
Do kolotoče práce - piva
Hoří ranní kopce
Odráží se mi v očích



NEMYSLEN


Nemyslen? Nemyslen! Jen Pijan věčný
Hltač všech metalových stylů Leze ven
prokletá hniloba žilních stěn verše



LEZOSTĚN


Kdosi to odněkud přitáhl
Prý je to Lezostěn Mám?
A dal jsi hned štamprle tři!
Oči se přetočily do hlavy
Moč vylítla naráz z těla ven
A krev se stočila pod ledem



ZEĎ

Hrábla mi do vlasů rozdrolená zeď
S hrůzou zjišťuji co je to vlastně život:
Prach omítek Prach pohlaví Prach jazyka
I pivo a jeho prach v játrech smrti




KANT

Byl Kant jako ta úzká zeď
Ne jako ten německý filozof
Sprostě se ve dveřích vzpříčil
Nebylo dovnitř! Nebylo ven!
Nebylo slov! Jen pěny u úst!
Byl Kant! Byl sám! Byl teď!




V roce 1991 jsem pracoval jako pomocná síla na stavbách na Krnovsku a Jesenicku. Básně se nacházely útržkovitě v denících, sešitech a v mé mysli.
Básně z oněch podivných let jsem sestavil a poskládal dohromady jenom díky sbírce Petra Motýla Lahve z ubytovny.
Díky jeho básním se mi vybavil můj vlastní život a byl jsem schopen najít ty ztracené básně, případně si opět vzpomenout jak to tenkrát vlastně bylo.

David Bátor
Dokončeno v Brance u Opavy v červnu roku 2014



BÍLÉ VRÁNY (1992 – 2016)
II Oddíl sbírky PIVLÍN A JINÉ BÁSNĚ
BÍLÉ VRÁNY I
(Jurovi Černínovi)
Bílé vrány
na všecky
světa strany.


Bílé vrány
a duše tma –
nasáklý trn.


Vodka krve
a bílé vrány –
divný šum…


To tlukot
křidel kdesi
v hlavě – tam…


To bílé vrány
a bílé myši
mají bál.


Tam? To je
tady! Z té hrůzy
dávím dál!




V LESE
(Jiřímu Mižďochovi)


K lesu nese
své tělo těžké –


starý chlop.


Pušku opřel
o hlavu a hlavu
o nebeský strop.


K nebi vzhléd
a naposled se
snad pousmál.


Výstřel vyšel,
ztichla navěky
sevřená ústa.


Trpký úsměv
zbyl po životě –
a nic víc.


V těch lesích
temných – tam
u Svatoňovic.


Kams to Juro,
kams to proboha,
kams to jenom šel?


Je pozdě, je ticho,
Amen, skončilo to,
skončilo vše zlé!



BĚS
(Tomášovi Knopovi)

Jsem zase
ožralý, pomalu,
Tomášku.


Ještě jsem
ohýbán, tam dolů –
pro flašku.


Neseš mě
na zádech, ty bratře
řezníka.


Nevím kde
bydlím, ne, to mi
nic neříká!


Bydlím tam,
na konci ulice


s Bezručem.
Zvratky hned
oschnou mi, slova
jdou do piče!!


K ničemu,
k nikomu jdu
zase ožralý!


Sám sebe
pohřbil jsem
do ticha, do dáli!



CHOSE
(Chosemu Valuškovi)


Chose se potácí
kol temných zdí
a je sám jak tma.


Chose se potácí
a temnýma očima
vidiny převrací.


Chose, nechlastej,
hej, Chose, šlo to,
ale jen chvíli a…


Pak dlouhý pád
do hloubky tmy
toho schodiště.



PO CHLASTU

Po chlastu jde
sněžné ticho
strništěm krve…

Po chlastu je
z věty popel
a ze smíchu trn…

Po chlastu nevíš,
nikdy nevíš
cos vlastně chtěl…

Po chlastu je
hlava plná
podivných skvrn…



CIKÁNI

Cikáni plivou
do míchačky
jak do kundy.

Cikáni jsou
plni hřejivé
cikánské tmy.

A míchačka
ohýbá se jako
cikánka v pase!

Kde ty doby,
kde ty divoké
doby jen jsou?!


ADAM I


Adame!
Láry fáry!
Tamten je vůl!
Hrom do něj! Hrom!
Adame, stůj! Nechoď!
Ještě ne! Evo? Strom…


ADAM II

Adame!?
Láry fáry,
točí se kola
smrti, točí se
mrtvoly,
hnijící systémy…
točí se, točí –
tvoje mrtvé oči
v sopce světel noci.


Adame!?
Nech toho, Evo,
nech toho… Ty…
bosonohá s klínem
plným trpké šťávy
a mrazu tmy života,
dávno jsme pojedli
jed toho jablka a
jsme tady – Já vím… Bohužel!


EVA

Snaha šokovat
mě dávno opustila
jako první vyšoustaná Eva.

Už ani nevím
jaký to byl bordel,
bral jsem ji zprava, zleva?

Nevím, učitelko má,
snaha šokovat mě
dávno opustila.

Zbyla jen příkrá tma –
tma jako svah plný
rozlité a prázdné nahoty.




ADAM III
(Adamu Duškovi)
Adame!
K čemu to všechno,
filozofie, etika,
estetika, politika,
klika vyleštěná,
prázdno jména?

Adame!
Stojíme před smrtí!
Řveme! Vymýšlíme
světy a vlastní víru!
Ale jsme nazí,

jsme zatraceně nazí!!
Adame!
Zíráme do hlubin
za vlastním životem,
snad je tam něco,
něco jako povlak...
Skočils dolů – jede vlak!


BORIS
(Borisi Brhelovi)

Boris šel
z vinárny
po ránu…



Boris šel
z vinárny a
potkal čerta.



Trknul ho
do hlavy
první vlak.

Spadl dolů
mezi koleje
a byl ten tam.

Z nebes furt šklebí se Boris –
svatý anděl i čert!


A jeho krev
tady dole –
utírá policajt.


FILOZOF

Moderní filozof
zmlátil svoji sestru
do krve beze slov.


Frýdecký student
do hlavy tlačí mi
rum, ta svině!


Kdybych to tenkrát
tušil, vymačkal bych
z něho sviňskou duši!


Vzpomínám marně
na světlo toho piva
a frýdecké hospody.


Promiň mi to, Sašo,
netušil jsem nic,
Já – po chlastu stín!


Líbám tě, ale ne,
to jen slzy tečou
po tvrdé kůži vin.


FRÝDECKÉ NÁDRAŽÍ
(Alexandře Lasskové)

Trpký dech,
duše v lihu
a koleje.

Tvé oči milé
na konci vět
a dne.

Frýdek
bez Panny
Marie.

Tvůj a Můj?
Kde je Sašo,
kde je?

Jen k Opavě
táhnou se
koleje.

Vlak se hnul,
umírám –
nic se neděje.


TICHO
Ticho v polích
roztrhl výkřik
bílých vran…


Krev plápolá
v lesku vodky –
je to šrám…


K nerozdrásání
to ticho holé –
jak život sám!



V KALUŽI


Ožralý chlap
utopil se
v kaluži.


Co spatřil asi
ve světle bez
pravdy a lži?


ABSŤÁK
(Hubertu Šímovi)


Přijeli si pro Huberta,
složil se před stavbou
jako zastřelený jelen.


Včera vypil 4 litry vína
a dnes byl jen o holé vodě,
to by nevydržel ani svatý.


Jdu ven, kouřím a dívám se
na vyvalená bělma jeho očí
a trpký výraz Krista v obličeji.


Dřepl jsem si na své tvrdé paty,
abych byl blíž kříži a utrpení
otce dvou dětí, dělníka a člověka.


Však nepomohl jsem mu nijak,
jen krutěji mi bylo a při každém
pivu jsem viděl jeho ztrhanou tvář.



SLADKÝCH OSMNÁCT


Bílo vran na tom oddělení,
černé zvratky, černá krev
a zuřivé záškuby mého těla.


Sladkých osmnáct – to je hněv
a z osmnácti rumů a dvaceti piv
vystavěný hrad pro anděla smrti.


Azraeli, tvých čtyři tisíce křídel
zašumělo nad zborceným mým tělem,
tvé čtyři tváře zahlédl jsem při pádu!


Však nepadl jsem tenkrát, ještě ne,
můj čas ještě nepřišel, ale té tmy…
nádherný život – sladkých osmnáct – 1992.


BÍLÉ VRÁNY II

Někdy v noci
spatřím bílé vrány…

Letí hlavou a jsou
samy jako opilec…


Jsou samy jako Já –
ta debilní a ubohá věc…


Juro, kde jsi a kde je
ta naše společná klec?!


Někde v pustině noci
bdí nesmazatelně.


Někde v duši
trpkost jakási a Já je pitomec!


ŽIVOT

Život je stejně
neúprosný – tak
jako kdysi.


Hledám tu slova
a nacházím jen
prázdné listy.


Bolesti je víc,
kříž praská,
lezou krysy…


Lezou ze stěn
po chlastu a
život křísí…


Vzpomínky blbé
a občas světlo
podivných vizí…


Život je stejně
nepochopitelný –
tak jako kdysi.



VERŠE


Natloukat hřebíky
do prasečí lebky?
Pohanský zvyk?
Nevím, něco z dětství…


Starodávné verše
a rým vymáchaný
v teplé krvi prasat
při věčném blýskání piv.

Dopsáno v Brance u Opavy v září 2016



OSTRAVA A JINÉ BÁSNĚ (2017)

III Oddíl sbírky PIVLÍN A JINÉ BÁSNĚ


OSTRAVA

(báseň k 750 výročí založení města)

Ostrava,
ostny v trávě, železo v jehličí, hrana, tma
a vrasčitá teta nám trapně zakrývá
oči při líbání milenců v televizi.
Ach jo, osmdesátá léta v Hrabůvce.
Paneláková nokturna. V tmavých
podchodech máničky,hašišáci a metalisti.
Asi zase chlastají, fetují a jsou svobodní.
Moje sestřenice Iveta mě před nimi varuje.
Zapomněl jsem jí tenkrát říci: Milá sestřenko,
hloupá sestřenko, vždyť já jsem jedním z nich!




Ostrava,
ostrá tráva u trati, strava v bufetu,
zkurvená práce kdesi v Hrušově.
Prachy prý nebudou. Nejdřív musíš
postavit lešení, pak zrobit celou fasádu.
A pak teprve prachy. Snad. Žádná záloha.
Nic. Jděte do hajzlu! K čemu takový život?!
Denně si mažu záda hřejivou mastí, bydlím
u bráchy v Zábřehu, čtu poezii, něco píšu,
přemýšlím o životě a k ničemu to není.
Raději děvky! Další trapnost hodná odsouzení.




Ostrava ,
ostrý akord, příval hořké i horké krve
a konzervatoř v Přívozu svítí podzimem.
V Sadu Boženy Němcové stará cikánka
obere mě o 500 Korun, přesto se nezlobím,
neb mi prorokuje móře peněz a dobré zdraví.
Podává mi cosi jako hrst vlastních nasliněných
vlasů,jsou zamotané do různobarevných nití.
Mám si to dát pod hlavu a pár dnů na tom spát.
Štěstí se během několika dnů určitě dostaví.
Zatím se nastalo vůbec nic. Zatím stále čekám.



Ostrava,
na ostnech krev, řve železo, dáví světlo,
taví se myšlenky, taví se duše k nevyslovení. Dech.
Spím s Míšou v Přívozu. Je těhotná s feťákem.
Z útrob paneláku ozývá se nelidský řev.
Jakýsi starý cikán tak nahlas pičuje, až se
z toho v těle chvěje každičký nerv! Říkáš něco?
Lásko, pojď! Ožereme se spolu, tady a teď!
Vlastně tě ani neznám! Tak co? Ale ty jen ležíš
a kolem tebe vrní hejno koček, civíš do stropu, mlčíš.
Potom zapneš televizi – to divné modré světlo noci.



Ostrava,
život mezi trubkami, o kterém nic nevím.
Život mezi spoji, které právě odjíždějí.
Básník Petr Hruška ví! Já pouze zakopávám…
Pouze zakopávám o nějaké vzpomínky tady.
Sem tam mě fackuje světlo. Sem tam mě jebne tma.
Sem a tam cizí pohledy žen nevyslovitelně mlčí.
1000 zastavení mezi životem a smrtí! 1000 trapných slov!
1000 otázek a odpovědí! 1000 obrazů v podvědomí!
1000 příběhů zamotaných do sebe! Jdu dovnitř nebo ven?
Vstávám. Mlčím. Někam jdu. Slunce močí do oken.





David Bátor








Dopsáno v Brance u Opavy 1 – 16. 1. 2017








ROZHRANÍ

Cyklus básní 2017

David Bátor/
PŘECHÁZENÍ
Při přecházení zmijích slov
na červenou spatříš sever.
Misky vah zarezlé v krvi.
Křoví potřísněno slizem.
Kopec věty osvětlený ven. Jde.
Uvnitř sklo slov drtí se navzájem.
Mlýn velehlavy přehazuje pytle dnů.
Na přechodu mezi něčím a něčím.
Skelety rozhovorů poskytuje sen.
Vítr vět zděšeně couvá v pomluvách.
Nadechni se. Stůj. A nech déšť mluvit.
Omyje tě. Zbavený všech zel. Vejdi domů.




ŘEPA

(Otci)

Škvíry mezi kameny
jsou ozářeny matným světlem.
Vlaje v nich tma pavučin a prachu.
Drolení kamenné klenby je jazyk,
jazyk je i pohyb, v kterém jsme takto osvětleni.
Sázíme s otcem do písku hlavy.
Dvě bedny pak zalévám konví.
Ta řepa uvnitř tak vydrží celou zimu.
Nezměkne, nechytne plíseň.
Udrží tvar jako tato báseň.



UVNITŘ BÁSNĚ

Někdy se mi zdá o básních.
Je jich asi tisíc a všechno jsou rozepsány
starou skřípající propiskou.
Červený inkoust se podivně leskne.
Není to inkoust. Je to má vlastní krev.
Náhle se ocitnu uvnitř básně.
Jazyk ohýbá prostor v neslyšné
a neviditelné Vně.




HULVÁKY

(Jiřímu Neduhovi) Hulváky. Pivo a půl.
Berle padají do ticha asfaltu.
Koleje naleštěné jak cín. Za zády nechal jsem básně a blues.
Z hospody hluk rozlévá se
do ticha ulice. Tečou útržky rozhovorů
a cinkající sklenice do tratoliště asfaltu
a právě rozřezaných tepen tramvaje.
Ta krvácí světlo dovnitř a ven.




SVINOV


Kdysi je mrtvé, budoucnost mlčí.
Nyní je Svinov nádraží, čisté hajzly,
rozlehlý prostor, kde ani kus rezavé
trubky netrčí ti výhružně do ksichtu.
Světlo. Tma. Podivná samota konce týdne.
Jdu. Dech. Čtvrtek. Rozteklý konec října.
Belhavý cirkus buněk o dvou berlích.
Chtěl bych se svinout do slova Svinov
jako do dělohy a spát.





SMÍCH


Podrazila si nohy a padla na paní za sebou.
Vyřkla omluvu asi třikrát. Vlak kdesi trčel.
Potom vystříkla svůj smích. Lechtal mě na pohlaví.
Skočil mi do mozku jako indiánský kůň. Takový smích!
Viktorka s černou kůží slzela smíchy ve vlaku do Ostravy.
Já jsem v té řece plaval jen tak, jen tak, jen tak…




MOZEK

Šnečí ulita světla. Trpký sebezavinutec.
Mozek chce žvanit. Je bezmála půlnoc.
Vzal jsem si prášek. Ale můj mozek…
Ta divná věc žvaní za dveřmi bláznivin.
Dívám se pomalu. Pomalu se rozhlížím.
Hledám jeho tlamu, abych mu jednu přišil,
abych ho praštil, až se rozprskne po ložnici.
Hledám marně. Mozek nic takového nemá.
Přesto žvaní stále dál své upocené nesmysly.
A mé duši je z toho špatně. Skřípavě zvrací mimo slova.



DĚJINY


Všechno se to smíchává
do jedné jediné parodie.
Výkřiky. Slzy. Naděje.
Tisíckrát omytá Pravda i Lež.
Symboly státnosti sahající do temnoty.
Dějiny plné vody a tmy. Tiskařská čerň.
Třesk číší. Pach krve. Blábolení.
Verbež střídá Verbež v nekonečném
sebekruhu trapné lítosti a tlení!
Ne tak mé dějiny uvité z každodennosti.
Pouze to neviditelné pohybuje vším.
Obyčejný život skrytý před zraky kamer.





KUNA


Pod střechou kůlny oči.
Oči v hloubce tmy.
Otec později vytahal
skelnou vatu holýma rukama ven.
Dlouhou metlou pak vymetl na světlo
jednu suchou kůži čehosi nerozpoznatelného
a také kostru kuřete. Už nikde žádné oči.
Ta Kuna raději zmizela někde v lese.
Asi nějak vycítila vlastní smrt.
Šelmy mají zvláštní dar rozpoznat nebezpečí.




DÉŠŤ


Probudil mě déšť. Za okny hořel vítr.
Šedivý plápol mraků mezi stromy.
Pršelo jemně a lehce. Takové doteky.
Doteky ženy před milováním.
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si
na docela jinou podobu deště.
Podivná voda padala z výkalu nebe.
Promokl jsem tenkrát na kost.
Bylo to v roce 1986. Na Ukrajině
vybuchl Černobyl. Podivná voda.
Svět se tehdy vyvrátil z kořenů naděje.
To co následuje, je jen němým vzlykotem
v touze pro nějakou lepší budoucnost.
Déšť je však stejně němý jako předtím.
Jen cosi šeptá u střech. Asi se modlí za nás.
Anebo jen průzračně dýchá do oken.





TICHO A TMA


Skořápky světla v mozku.
Praskliny rozbíhající se
až k sítnici. Potom to pukne!
A Kolumbovo vejce rozlije se
do stěn Kauzality a Logiky.
A možná se nestane nic.
Jen Ticho tě více sevře
a Tma polkne kdesi za hvězdami.




OČI

Ještě utěsněné v krabicích od bonbónů.
Ještě od pilin a prachu světla.
Zvláštní bolest při probuzení. Otupení.
Neboť ses celou noc díval jinam.
A viděl tam věci nevídané.
Zvláštní stav uvědomění si bolesti.
Pouze lidské oči dokážou rozpoznat
křehkou hranici mezi snem a realitou.
Přecházím po tom rozhraní tence.
Pavoučí prsty v pihách tmy hoří.




MLÉKO

Do tmy svítí
radioaktivní mléko.
Zvracím z té chuti
vlastního dětství.
Něco divného v čase.
Bortí se stěny radosti.
Cítím to. A smutním.
Anděl s černýma očima bdí.



SVĚDOMÍ

Cosi v hrudi.
Nikoliv v hlavě.
Svíraní. Tlak. Pád.
Duše je svědomí.
Můj skutečný pán.
Světlo i Tma.



BOLEST


Pád do rána.
Ztuhlost ran.
Je zapotřebí pohyb!
Rozhýbat jizvy.
Vzpomenout si.
Pach. Život tady.
Bolest rozlije se do žil.
Anebo jen popojde tělem.
O kus dál k srdci. Snad.
Dech v básni je vždy těžký.
Bolest nevyslovitelná.
Bolest jako dar k vyslovení. Teď.




TADY A TEĎ

Tady a Teď.
Psí snople
leští hrnce vzduchu.


Tady a Teď.
Řasy jisker svítí
v závějích železa.


Tady a Teď.
Nevyslovitelnost
ve tmě dýchá.


Tady a Teď.
Milovat znamená –
mít všechno.


Tady a Teď.
V údolí otázky
do světla hledím.


Tady a Teď.
Stále bez odpovědi
dýchají za sklem duše.




BLESKY

Blesky snů ozářený prostor.
Vějíře mrtvých otevírají se.
Skrze blesky reality svítá.
Vějíře slov trpknou v krvi.
Klikatá je cesta k prozření.
Duše mezi blesky sílí. Tady i Tam.



COSI

Za okny hučí tma.
Cosi se tam děje.
I když se nedívám.
Pouštím se reality.
Padám mimo slova.
Cosi ve tmě svítí…



NĚKDY


Někdy mi to splývá.
Je snad život sen uvnitř snu?
Jazyk se příčí v patře.
Raději vypadnu z úst
divošské tmy do pochybného
a slizkého světla rozumu.
Někdy to tak splývá.
Jako právě teď:
Světlo. Vítr. Tma. Déšť.
A slova – prázdné pokoje.
Krajíce vět z prachu a slz.
Jakási mazanice reality
přibitá na stěny mozku.
Ale kým?




LES

Rozběhnout se do těch konců
zdrcnutým mlékem mlhy.
Tu zvonivě. Tu potácivě.
Jít svěděním jakýmsi.
Snad touhou po samotě.
Hluboký les odpovídá si…
A tys vsákl sem beze slov.
Nahý jak trn v ústech světla.




NEBAREVNÁ SLOVA


Nebarevná slova.
Suché listí slabik.
Rez rýmů. Rýma strof.
Hrabu to z kopce dolů.
Na jedinou hromadu víry.
Jen dech. Modlitba. Jsem.
Jen tichá hlína mezi prsty.
A zítra oheň na kopci jazyka.



ROZHRANÍ


Mezi snem a realitou
je křehká a úzká pěšina.
Cosi jako rozhraní
nerozbitného pocitu štěstí.
Jdu tudy každý večer i ráno
někam dál a přemýšlím o věcech
zastřených nám – hluchým slepcům rozumu.



SKLENĚNÝ POKOJ V KOUŘÍCÍ VODĚ


Mám skleněný pokoj
v kouřící vodě.
Rostliny u dna.
Hmyz osvícený ohněm řeky.



Mám kouřící pokoj
ve skleněné vodě.
Slova od krve.
Paměti zanesené bahnem tmy.



Mám vodní pokoj
v kouřícím skle slz.
Světlo roztočené
do spirály v jícnu nahoty.




KASKÁDY POLÍ

Kaskády polí
tečou k domům.
Tam zůstanou stát.
Ve vyoraných brázdách
proudí život. Chvění.
Jiný úhel pohledu.
Sám nad sebou visím.
Osvětlený Amen tmy.



ZEĎ ČESNEKU


Padá voda hlíny.
Zeď Česneku
strmě stoupá
do výšky katedrály.
Krev provoněná
líbezně plave prostorem.
Co je tam v dáli? Netuším.
Jsme tady uvnitř. Ve zdi zdraví.



VÍTR STŘÍHÁ KALUŽE

Vítr stříhá kaluže.
Nůž od krve listí.
Střenka kvílí!
A švihá vodu!
Za jednu loknu její
v této básni visím.




BORDEL NĚDĚLE


Suť. Vlající igelitové vlasy.
Peloton palet v ulici.
Spěch jakési tučné hlavy.
Prasklý kopací míč
v rozevláté zahradě.
Smutný pes čichající
obědy v ulicích.
Nikdo mu nehodí ani…
Břicho suti v lese.
Lesk zhroucenosti.
Modré vlasy. Divné kry.
Bordel neděle. Odpusť mi.



KARYATIDY KOUŘE A PSÍHO ŠTĚKOTU V ULICI
(Emilu Julišovi)


Karyatidy kouře a psího štěkotu v ulici.
Rozlité sklo větru teče noční zahradou.
Trapné obrazy vrství se v plísni mozku.
Jen to jablko postrouhané i s tělem červa
má ještě nějaký vnitřní smysl. Myslím na něj.
Dívám se do dělohy talíře na chvění smrti.
Zastřený náznak života hlásí se o slovo i tehdy.
I po sejmutí a odebrání se do závrati ticha.
PŮLMĚSÍC V KLUZIŠTI OZVĚN


Půlměsíc v kluzišti ozvěn.
Potají odlévaný anděl dětství.
Křídla nad krajinou.
Potom jekot rozbitých zdí.
Řev broušeného železa.
Červ z rozbitého skla. Dospělost.
Kost vzpříčená v hrdle okamžiku.
Neřeč a Nejazyk. Obecná zblblost.
Ani v konzervárně času nezapomínej.
Nezapomínej na ten příběh z dětství.




PLECH POSTŘÍKANÝ MĚSÍČNÍM SVĚTLEM


Plech postříkaný měsíčním světlem.
Údolí vzduchu za oknem. Dech spící ženy.
V lodi ložnice sperma měsíce stéká po kopci.
Je po všem. V Bohu otci se zrodil Ďábel.
Člověk cvakl vypínačem a bylo to. Amen.
Jsou však ještě světy naštěstí skryté domýšlivcům.
Plech postříkaný měsíčním světlem je okvětím
z japonské zahrady.




Dopsáno v říjnu a listopadu 2017 v Brance u Opavy.
e-kniha

(rozklikni obrázek)

Článek k uctění památky Jana Palacha

Zdroj :regionopavsko.cz
PORTFOLIO

Moje díla



nové knihy


Kreslostroj :100kč(posledních 5 knih je k prodeji)
Světlonoš:Vyprodáno
Kukly slov:Vyprodáno
Zbuj
V Kraji dvou židlí :Vyprodáno
Hrubá zed slova :100 Kč
FOTKY AKCE VIDEA a NAHRÁVKY
ohyb a otice


básnické hlasy 2016
XX. Slezské vlastivědné symposium



×
×
CONTACT

e-mail:david.bator@email.cz
mobil 720 423 699

ODKAZY



David Bator grafikykresbyobrazy www.davidbatorgrafikykresbyobrazy.wz.cz
Ostravan.cz/Berle padají do ticha asfaltu,básní David Bátor ve Chvilce poezie
e-shop: eshop.paperjam.cz
http://eshop.paperjam.cz/produkt/hruba-zed-slova/
Revue Protimluv: protimluv.net
Literární revue Weles 2006 - 2014: www.welesrevue.cz
Časopis Revolver Revue: www.revolverrevue.cz
Internetový deník pro kulturu a umění v Ostravě: www.ostravan.cz
Nakladatelství Paper Jam - Praha 4: www.paperjam.cz
Nakladatelství Žár: www.zar.cz
Oficiální stránky geniálního muzikanta Vlasty Redla: www.redl.cz
Stránky opavské rockové kapely Nekuř toho tygra: ntt.wz.cz
Stránky undergroundové kapely Plastic People od the Universe: www.plasticpeople.cz
Oficiální stránky metalové skupiny Helpness: www.helpness.eu
Oficiální stránky metalové skupiny Silent Stream of Godless Elegy: www.ssoge.com
Stránky písničkářky Lucie Redlové: redlova.cz
Stránky opavské rockové kapely Expedice Apalucha: www.expedice-apalucha.com
Stránky opavské alternativní kapely: www.lade.cz
Opavská kulturní organizace Bludný kámen: bludnykamen.cz
Webové stránky obce Zálužné: www.zaluzne-moradorf.eu
Oficiální stránky obce Branka u Opavy: www.branka.eu
Stránky ostravského básníka Lukáše Bárty: www.panoptikum.estranky.cz

Oficiální stránky metalové kapely THE PANT: www.thepant.cz
Oficiální stránky rockové legendy Vladimíra Mišíka: www.vladimirmisik.cz
Literární časopis Nové břehy: www.novebrehy.wz.cz
Slovník české literatury po roce 1945: www.slovnikceskeliteratury.cz
Music Now -hudební recenze, hudební novinky, reedice: www.musicnow.cz
Hradecký slunovrat - www.hradeckyslunovrat.cz
Spark - rockmagazine - stránky rockového a metalového magazínu Spark: www.spark-rockmagazine.cz
Indies - stránky hudebního vydavatelství: www.indies.eu
Listověj - hudba z Vysočiny - stránky hudební skupiny: www.listovej.cz
Xplaylist - hudební databáze: www.xplaylist.cz
Můj fanouškovský profil na bandzone: bandzone.cz/fan/davidbator
Stránky nakladatelství Sursum: www.sursum.cz
Stránky festivalu Colours of Ostrava: www.colours.cz
Stránky Hradeckého kina (Hradec nad Moravicí) : www.kinoorion.cz
STRÁNKY LITERÁRNÍHO FESTIVALU V BRANCE U OPAVY strankybranskehofestivalu.wz.cz
Metalový magazín Pařát: www.paratmagazine.com